Vydrápal se na Pustevny pouze osmadvacet vteřin za nejrychlejším mužem pátečního dějství Czech Tour 2023. Karel Vacek, český cyklista ve službách italského týmu Corratec-Selle Italia, byl při druhé etapě největšího domácího závodu třináctý. V sobotu při dvojitém výjezdu na Dlouhé Stráně a Červenohorské sedlo chce pozici ještě vylepšit.
Jak vypadá den na Czech Tour v podání cyklisty, který jede nejprestižnější domácí etapovou bitvu v barvách italské formace patřící do kategorie UCI ProTeams na celkové pořadí?
Mám rád závody v sedmi lidech
Budík mám nastavený na 8.30 hodin. Jenom pro jistotu. Většinou se probudím v osm hodin. Tělo je tak navyklé a únava tady na závodě není extrémní. Mám rád závody v sedmi lidech, protože pokaždé je někdo sám na pokoji. Já mám dobré vztahy s maséry, takže při Czech Tour jsem na pokoji sám. Nevadí mi sdílet pokoj s někým z parťáků, ale tohle dává člověku svobodu.
Zhasnu podle sebe. Na záchod jdu podle sebe. Možná je to úsměvné, ale tohle se při pobytu ve dvou řeší. Jsou jasně daná pravidla, že když někdo potřebuje ve dvě v noci na toaletu, nepustí to z výšky a už v žádném případě nesplachuje! Jde o to, aby se nenarušil spánek, který je klíčový pro regeneraci. Je to bláznivé, ale celá cyklistika je bláznivá.
Vajíčka jsou pevný základ závodní snídaně
Čas snídaně určuje sportovní ředitel podle programu dne. Klíčový je vlastně odjezd na etapu. Většinou se do autobusu jde v deset hodin, někdy o půl hodiny později. Ale podle toho se řídí snídaně. Nejčastěji bývá třicet minut po osmé. Já většinou chodím třeba o patnáct minut dříve, ale odcházím stejně jako poslední. Mám rád na všechno klid a dost času, nemusím plašit.
Moje závodní snídaně je postavená na vajíčkách. Dám si toustový chleba, máslo a vejce. Pak jogurt, nějaké müsli, ovesné vločky nebo rýži. Hodně rýže! Tu mám nejraději. Jenom se solí. Nebo při závodech v Itálii se sušenou šunkou. Někdy si dám toust s máslem a marmeládou. Nemusí to být v kvantech, jde spíše o mentální stránku.
Do kůže skáču až před prezentací
Při odjezdu na etapu mě nikdy neuvidíte v cyklistickém oblečení. Trávím v kombinéze tolik času, že mi přijde zbytečné ještě to natahovat o pobyt v autobuse. Ale je úplný standard, že už cestou k autobusu můžete vidět závoďáky v kombinéze se spuštěným vrškem. Nebo v kraťasech a dres mají v batohu.
V místě startu ještě lelkuju v autobuse. Doma dělám všechno extrémně pomalu, při závodech je potřeba všechno řešit extrémně rychle. Ale současně šetřit energii. Do „kůže“, jak se v cyklistice říká kombinéze nebo kraťasům s dresem, se navleču až těsně před cestou na prezentaci.
Podle smlouvy se sponzory musíme na prezentaci v helmě, brýlích i tretrách. To nemám moc rád, ale jsem profík, tak úkoly plním. Po návratu do autobusu si ještě dávám něco k jídlu. Zkontroluji vysílačku. A skočím na kolo, abych ho třeba deset minut projel a vyzkoušel, jestli všechno funguje.
Kapsy narvané jídlem
Na startu můžete vidět moje kapsy extrémně nacpané. Na kombinéze jsou totiž jenom dvě ve srovnání s dresem. A protože tady při Czech Tour nemáme tolik doprovodného personálu, není během etapy tolik bufetů. Ale energii potřebuji. Moje minimum je sto gramů sacharidů na jednu závodní hodinu, raději se držím na sto dvaceti.
Takže kapsy jsou nacpané traťovkami. Máme týmové, občas si donesu nějaké vlastní nebo od bráchy, abych to měl během etapy pestřejší. Rád si vezmu banán. Ten si dávám i do tašky co si následně přeberu na bufetu.
V týmu nám připravují rýžové koláčky nebo třeba panini s banánem či marmeládou. Ale při krátkých etapových závodech to nevyhledávám. Občas jsem měl žaludeční potíže, protože třeba koláčky jsou hodně náchylné na změnu teploty.
Jedu Czech Tour 2023 sice jako lídr, ale nejsem v pozici, abych každou chvíli někoho posílal do auta pro gel nebo banán. Proto mám kapsy narvané. Čím více traťovek si vezmu, tím méně sil vydám na pendlování do auta.
Jede se přibližně čtyři hodiny! Jestli trpím nebo se mi jede dobře? To je pokaždé padesát na padesát. Každopádně Dlouhé Stráně velmi dobře znám. Dokonale. Bude to supertěžká etapa. Hodně drsná.
Po Giru jsem udělal chybu. Byl jsem nemocný a jezdil závody podle přání týmu. Při závodě Kolem Slovinska mě to totálně semlelo. Měsíc jsem si připadal jako bez nohou. Tudíž bylo těžké před Czech Tour cokoliv predikovat z hlediska výsledku.
Sladké pití, sušené mango, ořechy a sušenky
Hned po dojezdu si dávám sladké pití. Nejraději mám Fantu. A hrst bonbonů. Nejvíce frčí Haribo. V autobuse máme připravenou rýži nebo těstoviny. V rámci přísunu kalorií to do sebe nahrnu. Navíc mám svůj jídelní box, kde je sušené ovoce, hlavně mango. Také ořechy a třeba sušenky. Abych si dal po etapě, co mám rád. A současně jsem doplňoval průběžně energii. Pořád se cpu.
Také se hned svléknu ze závodního a otřu se. Kombinézu mám už jenom jednu. Rychle ji dávám vyprat a vysušit. Když nejsou věci ráno suché, jedu v kraťasech. a dresu.
Po příjezdu na hotel si dávám sprchu. Na Czech Tour máme dva maséry. Každý cyklista je u nich třicet až čtyřicet minut. Primárně se masírují nohy. Podle rozpoložení se pak řeší další problém. Třeba záda. Už v autobuse si řekneme, kdo jde na masáž v jakém pořadí.
Podle masáží se určuje i týmová večeře. Většinou to vychází na půl osmou. Chodíme všichni společně. Je to důležité kvůli partě. Dávám si kuřecí maso, rýži... Musím přiznat, že třeba před etapou na Pustevny jsem šel hned po návratu do hotelu na první večeři. Našel jsem dobrou restauraci hned u hotelu. A dal jsem si steak. Potřeboval jsem se najíst. A protože se mi v pátek na kole dařilo, vyrazil jsem znovu i před sobotní etapou.
Na týmové večeři jsme většinou hodinu. Hodinu a půl. Po příchodu na pokoj si dávám znovu sprchu. Chci ze sebe spláchnout masážní emulze a jít čistý do peřin. Nepsané pravidlo je, že se zhasne v deset hodin hlavní světlo. Pokud někdo chce, je na mobilu nebo si čte knížku pod lampou, aby měl druhý klid. Já tohle při Czech Tour řešit nemusím. A doufám, že i to přispěje k dobrému výsledku.
